Vírské výlety

Turistické pochody Vírské výlety jsme uvedli na svět v roce 2000. Chtěli jsme vzdát hold našim předkům a jejich práci, protože celý svůj život zasvětili ostatním.

Je to turistický pochod na začátku jara a hlavním záměrem bylo v lidech opět probudit lásku k toulkám v přírodě, když už v našem přetechnizovaném světě nenacházíme pro tyto aktivity příliš mnoho času. Někdy je opravdu záhadou, že lidé téměř nevytáhnou paty ze svých domovů, a tak vlastně ani příliš dobře neví, co se skrývá za nedalekými kopci.

Myslím, že se toto naše úsilí setkalo s pochopením, a tak se k nám vrací nadšení turisté, kterým není svět kolem lhostejný, a i nás hřeje dobrý pocit u srdce.

Vždy je připraveno několik různě dlouhých tras, každý si tak může vybrat podle svých schopností tu pravou cestu pro toulky přírodou.

Vírské výlety jsou takovým malým impulzem k tomu, aby lidé objevovali svoje nitra, ale i jiné krásné krajiny.

/Výňatek z kroniky Vírských výletů/

NA ZAČÁTKU VŠEHO BYLA TURISTIKA 

Náš malebný kout Vysočiny, údolí kolem řeky Svratky, byl odedávna vyhledávaným krajem prvních turistů. Obec Vír vznikla v 16.století a její název vznikl od toho, že řeka Svratka v těchto místech prudce stéká do údolí, vznikají tak velké vodní víry na peřejích, a tak tedy vodní víry daly naší vesnici název Vír.

Do těchto míst přišli první turisté v roce 1910 pěšky z Tišnova – železniční dráha ještě nebyla – byli to němečtí turisté a posléze i první čeští turisté – Svobodná obec Dalibor z Brna. Byli to vlastně dělníci z Královopolské strojírny, mimochodem mezi těmi prvními byl i student Petr Bezruč. Zásluhou těchto lidí byla ve Víru nad údolím na skále vybudována první rozhledna, která dostala jméno Daliborka – v dnešní době známá pod jménem Klubačice – byla s velkou slávou otevřena v roce 1912.

Tomuto turistickému hnutí hluboce propadl pan František Šťastný, který se stal zakladatelem turistiky ve Víru a v okolí. Budoval stezky a vyhlídky a zájem turistů ho přivedl i k myšlence, že je třeba pro příchozí připravit možnost pro odpočinek a ubytování. Zprvu tyto služby nabízel v přestavěném domě, kde zbudovat tři pohostinské pokoje, a po válce, v roce 1920, po návratu z italské fronty, kde byl inspirován architekturou města CORTINA d´ AMPEZZO, začíná ve Víru stavět turistickou chatu tyrolského vzhledu. Zde, ve Šťastného výletní restauraci, se pak scházeli všichni obdivovatelé tohoto koutu Vysočiny – mezi jinými a řada osobností – Jan Masaryk, Jan Stránský, poslední ministr ve vládě do roku 1948 a majitel Lidových novin, bratři Mrštíkové, Ferdinand Perourka, slavný novinář, Arne Novák, Rudolf Firkušný, Ema Destinová, Eduard Bass, Jaromír John, Karel Čapek, MUDr. Teyschl, Jaroslav Císař, hvězdář, matematik a osobní tajemník prezidenta Masaryka a další.

Vírem prochází i dnes řada značených turistických cest a je zde možnost dalšího sportovního vyžití, a to jak v letních, tak v zimních měsících. K dispozici jsou dva tenisové kurty a fotbalové hřiště, v zimě je v provozu přírodní kluziště.